Dlouho jsem se snažila zmírnit následky zranění svojí duše. Najednou jsem měla pocit, že jsem při své cestě do svojí plné síly narazila na skleněný strop. Někde uvnitř jsem věděla, jak krásně vypadají další patra. Ale i když jsem se snažila si spoustu věcí načíst a dopátrat, začala jsem si stále silněji uvědomovat, že už se dál neposouvám.

Na sezeních jsem se pořád točila v kruhu “Vím, jak moje zranění vznikly – Cítím je a dokážu je popsat – Znovu procítit ty negativní emoce – Ale víc nic”. Dospěla jsem už k tomu, že za mě nikdo mé trápení nevyřeší a nezachrání mě. To dokážu jen já. Sama. Doufala jsem, že najdu někoho, kdo mi alespoň ukáže nástroje. Tak nějak jsem čekala, že psychoterapie tomu mému tápání dá konečně jasný směr. Znovu a znovu jsme otevírali na sezeních mé rány, ale výsledek nic…domů jsem odcházela bolavá, ale žádné hojení se nekonalo. Najednou tu byl ten skleněný strop. A ani upřímná komunikace s terapeutem ten strop neodstranila. Dospěla jsem k limitům psychoterapie a dál “babo raď”.

Protože jsem se ale nehodlala vzdát a nepřestala věřit na zázraky, jeden zázraky mi přišel do cesty. Hanka! Práce s ní je opravdu “spolu-práce” ve všech významech toho slova. Vím, že nic nevyřeší za mě, ale zároveň cítím tu obrovskou podporu, která mi dřív chyběla. Získala si mou plnou důvěru a i když sezení s ní je někdy o dost  bolavější než běžné psychoterapie, mám jistotu, že rány nebudou jen otevřeny, ale že se OPRAVDU KONEČNĚ ZAČÍNAJÍ HOJIT!

Díky Hance získávám zpět svou ztracenou sílu. Skleněný strop jsem prorazila a s obrovským nadšením lezu výš a výš objevovat svou plnou sílu a potenciál. A to nejúžasnější na tom je, že se nebojím, jestli to zvládnu. Protože konečně poprvé ve svém životě vím, že na to nejsem sama…

Hanko, děkuju, že jste! Děkuju za to, co děláte a že pomáháte nám ostatním, být sami sebou a být tak úžasní, jak jen dokážeme. Protože jsme. Jen jsme doteď měli šátek přes oči. Děkuju! Děkuju! Děkuju!

Jak život běží, občas zavaří snad každému z nás. Tyto problémy, překážky, tragédie nebo jakkoliv to pojmenujete, dokážou udělat ze života peklo. A tak to bylo i v mém případě. Dnes si můžete vybírat ze spousty koučů a spirituálních vůdců. Co ale dělá paní Grofovou výjimečnou, je její přístup, který se někdy podobá preciznosti analytických psychologů.

Nečekejte rady do života, spíše lidský přístup, věcné připomínky a oči-otevírající uvědomění. Alespoň tak to bylo v mém případě. Díky paní Grofové jsem našel odvahu překonat spoustu překážek, které mě trápily, přijmout minulost a vykročit s novým pohledem do další životní etapy.

Spoustu let jsem hledala a zkoušela  různé způsoby, jak se cítit v životě dobře. A pak jsem potkala paní Grofovou, která mi pomohla a stále pomáhá dostat se opravdu do hloubky a rozplést nepříjemné zážitky z mé původní rodiny. A ano, je to bolestivé, ze začátku. Ale pak přichází veliká úleva. A nejdůležitější na tom pro mě je, že konečně vidím, jak ty věci a vztahy opravdu jsou a o co v nich skutečně jde. To mě svým způsobem uklidňuje, i když je pro mě nějaký vztah zraňující. Protože já už vím. A můžu se podle toho zařídit. Každé sezení u Hanky mě posouvá dál, vnímám, že postupně reaguji jinak, opouštím staré vzorce, více si chráním svoje zdraví a pohodu a z každého takového pokroku mám obrovskou.

Mám za sebou dlouhou cestu k sobě. Když se teď z té téměř „cílové rovinky“ dívám zpátky, jsem hrdá a vděčná. Hrdá sama na sebe, že jsem tu cestu ušla, a vděčná, že jsem v tom nebyla sama. To, že jsem poznala Hanku, patří k tomu nejlepšímu v mém životě.

V posledních čtyřech letech, kdy jsem si toho „naložila“ opravdu hodně a do toho mi umíral otec, jsem zažila úplné vyčerpání, úrazy a skončila v pracovní neschopnosti. Pak přišel nález na mozku a tuna léků, bolesti hlavy a náročné psychické stavy.

Vyzkoušela jsem toho hodně. Nejprve jsem chodila k psycholožce, četla různou literaturu a dost jsem sportovala. Následně jsem se zajímala o astrologii, podstoupila jsem čištění čaker, zkoušela jsem meditaci, rodinné konstelace a kineziologii. Všechno mi něco dávalo, ale jako bych se vůbec nehýbala z místa. Stále jsem si připadala, že jsem se svými pocity a myšlenkami zavřena ve svém těle.

Na začátku roku jsem se začala potkávat s Hankou. Musela jsem spoustu svých starých přesvědčení převrátit naruby, zahodit a prostě začít znovu. Teď po půlroční práci mám pocit, že si rozumím. Stále na sobě pracuju, ale je mi úplně jinak. Cítím se čistě jako ta malá šťastná holka a tak je vše lehčí. A taky jsem konečně bez léků. „

Dlouho jsem přemýšlel, čím je práce Hanky tak odlišná a jiná. Hanka má nejen dar vnímání a vidění energií, něčeho běžným lidem nepřístupného. Má ale zároveň dar neuvěřitelné přirozenosti, racionality a otevřenosti, kdy tyto dva světy racionálna a energií dokáže smysluplně a ladně propojit.

S Hankou jsem poznal úplně jiný způsob práce. Mohla by mé bloky a starosti prostě pročistit za mě, schopnosti na to má. Ale to by nebylo dost, ani pro mě, ani pro ni. Při koučování nebo i během telefonického hovoru se s jejím vedením učím ponořit sám do sebe a přijít na to, co ona díky svým darům už dávno ví. Až když se mi podaří odhalit příčinu nesouladu ve svém těle nebo mysli a správně ji pojmenuji, pak můžu sám nalézt lék. Hanka projevuje vždy neskrývanou radost, když se zase posunu o kousek dál.

Jsem vděčný i za to, jak nesobecky se o svůj dar vidění dělí. Pomáhá mi aktivně rozvíjet mé schopnosti v materiálním i duchovním světě zároveň a integrovat vše do každodenního běhu života.“