Jsme důležití?

Jsme.

Každou minutu a každou vteřinu našeho života vnímáme, že jsme. Není ani malá chvíle, kdy bychom si tento samozřejmý pocit neuvědomovali. Od dětství si však mnozí z nás lámou hlavu nad tím, co konkrétního pro nás tato důležitost vlastně znamená. Jaké z ní plynou důsledky? Jaký je význam tohoto vědomí pro nás samé? A tak stejně jako většina ostatních lidí hledáme nebo přijímáme své životní určení, svoji skutečnou důležitost…

Pocit vlastní důležitosti je nejprve určován našimi rodiči a našimi blízkými. Ačkoliv to mnohdy není zjevné, pro naše rodiče bývá naše důležitost všudypřítomná a nezpochybnitelná. Později misi o vlastní důležitosti rozšíříme na okolní svět a v dospělosti už nikdo z nás nepochybuje, že vlastní důležitost je součástí naší identity.

Jenže, jsme opravdu důležití? Ale co to znamená? Pro koho? Jsme důležití málo, nebo moc?

Hledání a nacházení vlastní důležitosti

Ve vztahu k vlastní důležitosti nás formují především zkušenosti, které jsme nasbírali během dětství. Podmínky, v nichž jsme vyrůstali, a míra pozornosti a lásky, jíž se nám dostalo. Jak rosteme a sílíme, míváme potřebu se s nastavením vlastní důležitosti konfrontovat, potvrdit ji, zpochybnit či zcela vyvrátit, v některých případech možná jen jemně uvést na pravou míru… Pro někoho to znamená: „Už nechci být tak bezvýznamný/převýznamný!“, pro mnoho jiných: „Já jsem tady důležitý, a tak to zůstane!“, pro ty šťastnější z nás: „Takto je má důležitost v pořádku, jsem spokojený.“ a pro mnoho z nás bohužel: „Jsem bezvýznamný a nemohu s tím nic udělat, je to neměnný fakt“.

Někdy nastane moment, kdy v rámci vnitřního dialogu z ničeho nic uslyšíme: „Jsi důležitý. Jsi stejně důležitý jako všichni ostatní.“ Toto poselství může znít jako tiché volání z dálky, někdy naopak tato věta udeří jako hrom z čistého nebe. Mlha selektivní hluchoty a slepoty se rozpouští a nám nezbývá nic jiného, než se s touto novou informací konfrontovat a objevit naši skutečnou pravdu o vlastní důležitosti.

Malými kroky k rovnováze

Najít opravdovou rovnováhu mezi vlastní důležitostí ve vztahu k sobě a zároveň ve vztahu k ostatním je skutečné mistrovství, které by se dalo přirovnat k nalezení cenného pokladu. Hledání zdravé vyváženosti mnohdy působí tak krkolomně, že zpravidla nejprve vyzkoušíme mnoho možností, abychom se této „misi“ vyhnuli. Jenže pravé rovnováhy se dosahuje krok za krokem, kousek po kousku, závažíčko proti závažíčku. A každý krok je ceněn, každý kousek je odměněn, rozpor se postupně narovnává.

Co tedy znamená pochopit pravý význam vlastní důležitosti? Znamená to mnoho. Mimo jiné zbavit se falešných práv a názorů. Podívat se pravdě do očí. Přijmout nové obzory. Vzdát se iluzorního očekávání.

Rozhlédněte se kolem a učte se

Mnozí z nás byli vychováni v přesvědčení, že naše práva jsou na prvním místě za všech okolností, že jsme středobodem vesmíru… Svět se zkrátka točí jen a jen kolem nás. Naše vlastní důležitost je neměnná a bezvýhradná. Mnozí z nás naopak žijí v přesvědčení, že se k vlastní důležitosti musejí propracovat přes zásluhy a uznání od ostatních. Že dávat přednost sobě je nepatřičnost hraničící se sobectvím. Že mít vlastní směr je neúcta k rodině nebo bezcharakternost. Mnozí z nás byli vychováni ve směsici těchto protikladných přístupů, téma od tématu. Mnohdy jsou nám významy jednotlivých přístupů podsouvány obráceně. A tak tam, kde bychom měli být podpořeni, jsme umlčeni, a tam, kde je vhodná pokora, jsme vyzdvihováni. Ale jsou mezi námi i tací, jimž byla jejich důležitost a místo na slunci vštěpovány konstruktivně. Absolutně určitě ne, ale alespoň tak, aby jejich důležitost měla blízko k rovnováze. Můžeme je mít jako dočasnou inspiraci. Na jejich příkladu pochopíme, že to přeci jen jde. Že těžká mise je realizovatelná.

Zbavte se starých vzorců

Ať je to jakkoliv, je na nás, jak se s původním nastavením vyrovnáme, jaké nové obrysy si pro svoji důležitost sami vybereme. Možná nás překvapí, že je to jen na nás. Můžeme to také brát jako krásnou dobrodružnou cestu za objevením vlastní důležitosti a ceny. Odměnou nám nebude jen dobrý pocit a vědomí „já jsem“, ale také opravdové pochopení vlastní důležitosti a ceny pro sebe i pro celý svět a také přijetí důležitosti všech ostatních. Budeme si vědomi vlastní vnitřní důležitosti i důležitosti ve vztahu k okolnímu světu. Brzy třeba zjistíme, že už se nebudeme „muset“ vzdávat vlastních snů a přání, nebo je za každou cenu „prosazovat“ silou. Svět s námi bude spolupracovat mnohem laskavěji a my s ním též. A budeme vědět, že jsme důležití, ani více, ani méně. V úctě a lásce k sobě i všem ostatním.