fbpx

Máme si schovat svůj názor?

27. listopadu 2020

Nedávno jsem byla konfrontována otázkou: „A ty neřekneš, co si myslíš?“  

Na chvilku se zamyslete, jak to máte vy. Častěji říkáte nebo neříkáte to, co si opravdu myslíte?

Někdy své názory říkáme nevyžádaně a nepatřičně. Jindy zase ani na přímou otázku neodpovíme. Zvažujeme, zda náš názor podpoří správné řešení nebo vyjasní komunikaci.  Ještě častěji přemýšlíme, co naše sdělení vyvolá za důsledky nejen pro nás.

Jaké jsou naše důvody mlčet?

  • Někdy si názor necháme pro sebe, protože si ho zatím tvoříme.
  • Někdy nevěříme, že nás druhý uslyší nebo nám porozumí.
  • Někdy druhý nás falešně osočí. Pak nechceme, aby náš názor zneužíval k boji za potvrzení svého (ne)spravedlivého nařčení.
  • Někdy názor říci nechceme, protože s tím druhým v našem životě nepočítáme.
  • Někdy se jen v dané situaci nevyznáme.
  • Někdy názor spolkneme, protože nevěříme, že si ho obhájíme.
  • Někdy máme strach, že se názor otočí proti nám a přinese ztráty a odsouzení.
  • Někdy víme nebo si to myslíme, že náš názor ostatní nezajímá.
  • Někdy jsme unaveni a šetříme energii.
  • Ale někdy mlčíme, protože se chráníme před případnou emoční reakcí druhého nebo před naší citovou bolestí a smutkem.
  • A někdy věříme, že mlčením druhé chráníme.

Někdy jsou  důvody k mlčení  správné a někdy neprospívají nikomu. Poznáváte se v některých? Ve kterých získáváte to nejlepší pro vás i pro ostatní? Ve kterých zůstáváte v souladu s vnitřní pravdou a autenticitou? Které naopak jsou nejprve podrobeny pečlivě cenzuře a kontrole? A které vycházejí z obav a ústupu?

Dovolme si do hloubky, klidně a laskavě prozkoumat vlastní vnitřní motivace a přístupy, které se za našimi důvody ukrývají. Mějme odvahu se zamyslet, podle jakého klíče komunikujeme. Vyjasněme si, co před sebou tajíme a před čím uhýbáme. Zda není komunikace omezována strachem a kdy je motivována láskou. Pak lépe rozpoznáme, kdy je statečné mlčet nebo se naopak sebe jednoznačně zastat.

Všimli jste si, že častěji uvažujeme o negativním poselství? Považujete láskyplné sdělení za stejně důležité? Jaký poměr máte mezi laskavými, neutrálními a vymezujícími sděleními?

S láskou věřím, že každý objev a krok, který nás dovede do většího souladu se sebou samým, způsobí, že budeme v komunikaci šťastnější a uvolněnější. Budeme také svobodněji přijímat reakce ostatních. Možná vyjasněním svého nastavení překvapíme nejen sebe. Jak? To záleží jen na nás.

Další články

Vězení vlastních přesvědčení – co ti dlužím a co dlužíš ty mně?

Vězení vlastních přesvědčení – co ti dlužím a co dlužíš ty mně?

Probudila jsem se obklopená mlhou. Připadám si jako za závojem. Svět je rozmazaný a já se v něm nechci orientovat. Škoda, už musím vstávat.
Takto někdy vypadá mé ráno. Den, kdy si nechci přiznat pravdu. Konfrontovala jsem se s nějakou událostí a přeji si, abych to byla já, kdo za nic nemůže.

Lehkými kroky k zodpovědnosti

Lehkými kroky k zodpovědnosti

Jaká malá holka jsem často přemýšlela, jaké to bude, až budu konečně dospělá. Trápily mě věty: „O tom nerozhoduješ, nejsi dospělá.“ nebo „O to se nezajímej, to je věc dospělých“.