Máme si schovat svůj názor?

27. listopadu 2020

Nedávno jsem byla konfrontována otázkou: „A ty neřekneš, co si myslíš?“  

Na chvilku se zamyslete, jak to máte vy. Častěji říkáte nebo neříkáte to, co si opravdu myslíte?

Někdy své názory říkáme nevyžádaně a nepatřičně. Jindy zase ani na přímou otázku neodpovíme. Zvažujeme, zda náš názor podpoří správné řešení nebo vyjasní komunikaci.  Ještě častěji přemýšlíme, co naše sdělení vyvolá za důsledky nejen pro nás.

Jaké jsou naše důvody mlčet?

  • Někdy si názor necháme pro sebe, protože si ho zatím tvoříme.
  • Někdy nevěříme, že nás druhý uslyší nebo nám porozumí.
  • Někdy druhý nás falešně osočí. Pak nechceme, aby náš názor zneužíval k boji za potvrzení svého (ne)spravedlivého nařčení.
  • Někdy názor říci nechceme, protože s tím druhým v našem životě nepočítáme.
  • Někdy se jen v dané situaci nevyznáme.
  • Někdy názor spolkneme, protože nevěříme, že si ho obhájíme.
  • Někdy máme strach, že se názor otočí proti nám a přinese ztráty a odsouzení.
  • Někdy víme nebo si to myslíme, že náš názor ostatní nezajímá.
  • Někdy jsme unaveni a šetříme energii.
  • Ale někdy mlčíme, protože se chráníme před případnou emoční reakcí druhého nebo před naší citovou bolestí a smutkem.
  • A někdy věříme, že mlčením druhé chráníme.

Někdy jsou  důvody k mlčení  správné a někdy neprospívají nikomu. Poznáváte se v některých? Ve kterých získáváte to nejlepší pro vás i pro ostatní? Ve kterých zůstáváte v souladu s vnitřní pravdou a autenticitou? Které naopak jsou nejprve podrobeny pečlivě cenzuře a kontrole? A které vycházejí z obav a ústupu?

Dovolme si do hloubky, klidně a laskavě prozkoumat vlastní vnitřní motivace a přístupy, které se za našimi důvody ukrývají. Mějme odvahu se zamyslet, podle jakého klíče komunikujeme. Vyjasněme si, co před sebou tajíme a před čím uhýbáme. Zda není komunikace omezována strachem a kdy je motivována láskou. Pak lépe rozpoznáme, kdy je statečné mlčet nebo se naopak sebe jednoznačně zastat.

Všimli jste si, že častěji uvažujeme o negativním poselství? Považujete láskyplné sdělení za stejně důležité? Jaký poměr máte mezi laskavými, neutrálními a vymezujícími sděleními?

S láskou věřím, že každý objev a krok, který nás dovede do většího souladu se sebou samým, způsobí, že budeme v komunikaci šťastnější a uvolněnější. Budeme také svobodněji přijímat reakce ostatních. Možná vyjasněním svého nastavení překvapíme nejen sebe. Jak? To záleží jen na nás.

Další články

Pocit bezpečí v pracovním kolektivu a empatie

Pocit bezpečí v pracovním kolektivu a empatie

Je to trochu protimluv.  Jaké místo má empatie v naší kariéře? Jak může ovlivňovat náš pracovní výkon? V práci jsme přece od toho, abychom vytvářeli hodnoty, za které jsme odměněni. A něco tak podivně uchopitelného a neměřitelného jako empatie, do pracovního výkonu...

Hanko, jsi hrozná! aneb nikdo nemá rád ty, co mají pravdu

Hanko, jsi hrozná! aneb nikdo nemá rád ty, co mají pravdu

„Hanko, jsi hrozná! To je s tebou strašný!“ „Proboha proč? Co jsem udělala?“ „Nic, jen jsi měla zase pravdu.“ Občas k tomu vzduchem nebo i nahlas přistála věta: „Jo a nikdo tě za to nemá rád.“ Také s vámi blízcí vedou podobný absurdní rozhovor? Také se místo ocenění...

Poselství mlhy

Poselství mlhy

Ráda pozoruji mlhu. Vzbuzuje ve mne radostné očekávání, tajemství a vnímám ji jako laskavou pokrývku všeho, co schovává. Někdy si říkám, že život je taky jedna velká mlha, ve které se pohybujeme.