Hostem v podcastu Teď a tady – má cesta, empatie a emoce
Přijala jsem pozvání do podcastu Teď a tady. Moderátorka Petra Sokolová ze mě vytáhla můj osobní příběh, který jsem tak snad poprvé veřejně sdílela. Věnovali jsme se ale i obecným tématům vztahů, emocí a empatie. Děkuju za pozvání a za velmi příjemnou novou zkušenost.
Představení epizody z webu Teď a tady:
Koučka. Informace, která se vám objeví jako první, pokud si budete hledat informace o Hance Grofové. V rozhovoru nám ale prozradí, proč se ona sama neřadí mezi kouče, mentory a terapeuty, přestože jí tak často její klienti říkají. Žena se silnou intuicí, jíž dnes používá jako jeden z hlavních nástrojů při svém poslání, pomáhá lidem vnímat sebe sama v harmonii všech částí našeho já, tak jak je sama Hanka původně pro svou potřebu rozklíčovala. V návaznosti na pestrou profesní minulost si s ní povídáme o tom, jak se od technických a na faktech založených profesí dostala právě k tomu, co dělá teď. Jaká byla její cesta a jakých reakcí se jí dostávalo od okolí. Ukážeme vám trochu jiný pohled na emoce a empatii.
Obsah podcastu
0:00 Kdo jsem a co dělám
4:30 Jak jsem ke své současné práci došla
13:30 Proč byl a je pro mne důležitý racionální svět
16:45 Proč máme v sobě vnitřní konflikt s vlastní existencí a proč to vnímám jako objevení vlastní přirozenosti
20:00 Jak vnímám naše emoce
24:35 Co si myslím o empatii a empatech
31:00 Emoční nastavení v současné společnosti
Další články a videa
Příběh zničeného kávovaru aneb co je schované za naší nespokojeností
Rozbitý kávovar, papírová bitva, pocity křivdy a nespravedlnosti. Jak z toho ven?
Vězení vlastních přesvědčení – co ti dlužím a co dlužíš ty mně?
Probudila jsem se obklopená mlhou. Připadám si jako za závojem. Svět je rozmazaný a já se v něm nechci orientovat. Škoda, už musím vstávat.
Takto někdy vypadá mé ráno. Den, kdy si nechci přiznat pravdu. Konfrontovala jsem se s nějakou událostí a přeji si, abych to byla já, kdo za nic nemůže.
Lehkými kroky k zodpovědnosti
Jaká malá holka jsem často přemýšlela, jaké to bude, až budu konečně dospělá. Trápily mě věty: „O tom nerozhoduješ, nejsi dospělá.“ nebo „O to se nezajímej, to je věc dospělých“.