fbpx

O rodičích a dětech, dříve a dnes

28. května 2020

V předešlých generacích se děti rodily s nevyhnutelnou samozřejmostí. Často přicházely na svět neplánovány, málokdy byly bezvýhradně vítány a zřídkakdy oslavovány. Rodily se navzdory válkám, krizím či těžkým obdobím. Není divu, že mnoho rodičů nebylo na příchod potomka nijak připraveno.

Převzít odpovědnost za nový život pro ně často představovalo nutnost čelit nekonečnému proudu existenčních starostí. I rodičům, jež své potomky toužebně očekávali, se život nevyhnutelně obrátil vzhůru nohama. Většina by však neměnila. Mít vlastní děti a být rodičem pro ně byla úžasná zkušenost a odměna na celý život.

Dnešní děti jsou zpravidla plánovány a mnohdy vymodleny. Již při jejich očekávání a následně po jejich narození, se i tito rodiče cítí všelijak. A jsou chyceni ve své soukromé pasti pozitivního předjímání. Překvapí je pak silné smutky a úzkosti spojené s jejich dětmi. Užasle se sami sebe potichu ptají: „Jak je to možné? Proč se tolik obávám? Jsem tak sobecký?“

Znám obě strany. Jsem dcera, která rodiče svým příchodem zaskočila. Jsem též máma vytouženého, dnes již dospělého syna, která se léta bála, zda mateřství alespoň obstojně zvládne a zda bude svému dítěti přínosným rodičem.

Co máme dělat, když nás z rodičovství místo očekávaného štěstí, radosti a hrdosti, přepadne strach, smutek, chaos nebo cokoliv dalšího?

Buďme k sobě laskaví. Zklidněme se, uzemněme se, vnitřně se stabilizujme a zaměřme svou pozornost do srdce. Většina strachů dříve nebo později povolí. Postupně můžeme své obavy uznat a prozkoumat jejich skutečnou podstatu. A třeba zjistíme, že jsme jen zahlceni ze všeho toho zmatku, který do našeho života rodičovství přináší. Nebo se v nás ozývá hluboce zasunutá zkušenost s našimi rodiči, či předešlými generacemi. Třeba nám dojde, že jsme přehnaně zodpovědní a přecitlivělí. Nebo na sebe jen zbytečně nakládáme nerealistickou představu o dokonalém rodičovství.

Jakmile si dovolíme upřímně prožít všechny negativní pocity, které se s naší novou životní rolí pojí, začneme se opět cítit vnitřně svobodní. S láskou a důvěrou se pak můžeme podívat na nádherná stvoření, která nám přišla do života a dovolit si naplno prožít pocity lásky, štěstí a radosti. A můžeme se postupně uvolnit. Začneme důvěřovat sobě i našim dětem.

Prožívejme rodičovství s větší lehkostí a nadhledem. Vychutnávejme si společné radostné chvíle, jak jen to jde, nejen v den svátku našich dětí. Právě vzájemná láska je totiž ze všeho nejdůležitější.

Další články

Vězení vlastních přesvědčení – co ti dlužím a co dlužíš ty mně?

Vězení vlastních přesvědčení – co ti dlužím a co dlužíš ty mně?

Probudila jsem se obklopená mlhou. Připadám si jako za závojem. Svět je rozmazaný a já se v něm nechci orientovat. Škoda, už musím vstávat.
Takto někdy vypadá mé ráno. Den, kdy si nechci přiznat pravdu. Konfrontovala jsem se s nějakou událostí a přeji si, abych to byla já, kdo za nic nemůže.

Lehkými kroky k zodpovědnosti

Lehkými kroky k zodpovědnosti

Jaká malá holka jsem často přemýšlela, jaké to bude, až budu konečně dospělá. Trápily mě věty: „O tom nerozhoduješ, nejsi dospělá.“ nebo „O to se nezajímej, to je věc dospělých“.