Sebevědomí je jedna velká záhada

Jaké je vaše sebevědomí?

Dokážeme se pravdivě ohodnotit a opravdu se znát?

Co vaši blízcí a jejich sebevědomí?

A jak je možné, že každý vnímá sebevědomí odlišně?

Ideální je, když své sebevědomí spojujeme se znalostí sama sebe. Význam, co to pro nás znamená, se neuvěřitelně liší.

• Někdo má své sebevědomí více spojené se sebeprezentací.
• Někdo s dosahováním cílů a působením ve světě.
• Někteří své sebevědomí spojují spíše s převahou nad druhými nebo naopak ponížením druhých.
• Někdo posuzuje sebevědomí podle dobrého pocitu ze sebe.

Spojuje nás to, že si houževnatě namlouváme falešné představy a snažíme si je od světa potvrdit. Nedokážeme se sami pravdivě ohodnotit a poznat.

Neschopnost znát skutečné své sebevědomí nepramení tolik z toho, co bychom si přáli o sobě myslet, ale z toho, co si myslet o sobě nemůžeme.

Kořeny našeho zkresleného sebevědomí

Naše sebevědomí do velké míry utváří to, co za akceptovatelné pro nás považovalo naše okolí. Hodnotíme sebe podle představ od původního prostředí, nejčastěji původní rodiny.

Čím více jsme odlišní od původní rodiny, tím menší prostor pro naše sebevědomí a znalost vlastní hodnoty nám může zůstat. Naše odlišnosti nemusí původní rodina chápat, může ji přehlížet nebo dokonce odmítat. Jejich hodnoty a přístup však přejímáme jako svoji normu a základ pro vlastní sebevědomí.

Například nás může rodina zatížit povinností uspět. Potom vyžadujeme úspěch jako potvrzení našeho sebevědomí, že je s námi vše v pořádku. Neúspěch znamená, že jsme selhali a jsme nedostateční.

Nebo naopak můžeme být omezeni povinností se podřídit a nepřevyšovat okolí. Pokud budeme následně například nespoutaní, činorodí a kreativní, budeme se konfrontovat s tím, že jsme překročili hranici správného chování a vyvolá to v nás také pocit selhání a nedostatečnosti.

Časem se dostáváme do bodu, že tady něco nesedí. A začneme to řešit. Někdo na sebe nebo na svět více přitlačí, někdo upřednostní své pocity a prožívání před ostatními, někdo se potlačí po všech stránkách… A najdou se tací, kteří se začnou obracet s otázkami k sobě a hledat odpovědi.

Zkusila jsem všechny cesty. Až ta poslední mi dala odpovědi.

Jak s naším sebevědomím zacházíme?

Dlouhá léta jsem neměla žádné sebevědomí a ani mi nechybělo.  Přesto jsem od dětství slýchala, že mé sebevědomí je nepatřičné. Nerozuměla jsem tomu. Dělala jsem vše pro to, abych svůj projev a nechtěné sebevědomí co nejvíce umírnila.

Byla jsem naučená svoji hodnotu přizpůsobovat a podřídit pod hodnotu lidí, se kterými jsem vyrostla. Myslela jsem si, že vlastní přirozená důvěra je přeceňování se. Bála se, že cítit se uvolněně, je přehnaně sebevědomé chování.

Nevědomky hodnotíme vlastní sebevědomí z pohledu druhých. Posuzujeme ho, podle následků a potvrzení z okolí, podle poměřování se s nimi. Jsme závislí na reakcích druhých. Vytváříme spíše konstrukt o sobě, který se pod nepřízní okolností otřásá v základech. Naše prožívání a cítění odráží tuto závislost a málokdy jsme spokojeni sami se sebou nebo jen tak.

Jsme pak neustále ve vzdoru a odporu vůči nežádoucí podsunuté představě o sobě a sami sebe nevnímáme se.

Ve vytváření sebevědomí nám chybí náš pohled na nás od nás samých.

Chybí v něm to podstatné – MY, naše skutečná vnitřní podstata.

Chybí nám propojení s naší skutečnou vnitřní podstatou, s námi samými a s naší láskou.

Neprověřujeme naše vnímání sebe přes naše srdce, očima skutečné hluboké lásky k nám, druhým a k celému světu. Nedíváme se, co to znamená pro nás. Zda je to v souladu s námi.

Cesta k autentickému sebevědomí

Sebevědomí se neobejde bez znalosti našeho vnitřního světa a naší podstaty.  Naše vnitřní založení je jedinečné a nepotřebuje hodnocení od světa, ale přijetí od nás samých. Plně a láskyplně. Bez odsuzování a odmítání.

Právě díky tomu, že s laskavou odvahou začneme vlastní sebevědomí objevovat, změní se. 

Začneme se poznávat a měnit pohled na to, co sebevědomí pro nás znamená.

Nacházíme odvahu se dotazovat sami sebe a začínáme zpochybňovat staré představy.

Už to, že připustíme, že naše původní představa o našem sebevědomí nemusí být pro nás to pravé, nám otevírá obrovský prostor.  

Otevíráme se skutečné sebereflexi, k pozornému vnímání sebe a k pravdivému prožívání. Svobodný prostor se naplňuje novým viděním toho, kdo vlastně jsme. Tlak a očekávání ustupuje.

Díky naší propojenosti a odvaze budujeme pravdivé autentické sebevědomí založené na lásce, úctě a rovnováze. Se znalostí sebe, jak jen to v danou chvíli jde.