Jak řešíte konflikty? Jste agresor nebo „ten lepší“ člověk?

21. října 2025

Představte si, že vás někdo slovně napadne. Nemusí jít o nic dramatického, stačí obyčejný lidský konflikt. Cítíte, že vám začíná bušit srdce. Odhodlaně se nadechnete a zkusíte se zastat sami sebe. Protistrana útok zvyšuje. Váš přátelský přístup selhává. Emoce ve vás víří a blíží se chvíle, kdy ve vás narůstá stres a přepadá strach, že zamrznete, vybouchnete zlobou nebo naopak utečete.

Než abyste eskalovali konflikt, ustupujete a smiřujete se s řešením, se kterým jste vůbec na začátku nepočítali. „Jasná prohra“, slyšíte ve své hlavě sami sebe. Ať se rozhodnete jakkoliv, často toho zpětně litujete. Zlobíte se, že věci nedopadli dobře nebo že jste neměli své emoce pod kontrolou.

Jak si však stát za svým a najít rovnováhu mezi obranou a agresí?

Jak poznám, že se (ne)dostatečně chráním?

Zažili jsme to všichni. Často se bojíme, co se stane, když se budeme bránit. Chráníme se před konfliktem mlčením, ustoupíme. Nakonec jednoho dne zjistíme, že nás bolí, když se stále vzdáváme sami sebe a vlastních nároků. Druzí to neocení, spíše využijí ve vlastní prospěch.

Nebráníme se, protože můžeme mít strach,

že budeme agresivní a za špatného člověka.
že přijdeme o vztah, na kterém nám záleží.
že si neobhájíme své, protože nevěříme sami sobě.
že ublížíme druhému a bude nás to trápit, protože víme, jaké to je, když nám druzí ubližují.
bojíme se budoucích následků jako jsou výčitky, které nás zraňují.
bojíme se pomsty, zákeřných útoků, stupňování tlaku na nás, které nám ublíží ještě více.
že i tak to dopadne v náš neprospěch.
že druhý vše obrátí proti nám.
že nebudeme dostatečně velkorysí a chápající, protože se nesnažíme vyjít druhému vstříc.
že jsme sobečtí a dáváme si přednost.
že nerozumíme potřebám druhých a je nám to jedno.
a mnoho dalšího…

Ve všech uvedených případech se vzdáváme svých hranic, nedostatečně se chráníme a nebráníme vlastní zájem. Nevěříme, že naše vrozené právo je stát za svým. Nevěříme, že to dokážeme. A je jedno, zda jsme tak učinili ze strachu, nebo jsme z lásky druhé upřednostnili.

Už jen uvědomění, že to můžeme mít jinak, je obrovská příznivá změna. A s každou další prožitou situací, se naše hranice vyjasní více. Když se naučíme bránit a chránit, získáme větší respekt k sobě i od druhých.

Rozdíl mezi obranou a agresivitou

Potřebujeme se bránit. Potřebujeme chránit svůj svět. Každý z nás má právo stát si za svým a ochránit svůj svět. Velmi často se bojíme, abychom sami nebyli agresivní, abychom nakonec nebyli horší než agresor. Málokdo z nás chce být za špatného agresivního člověka. Agresi vnímáme jako zakázaný komunikační útok. Něco, co je v nás ukryto jako drak, který napadne vesnici a vše spálí na popel.

Běžně agresivitu zaměňujeme s obranou. Není to stejné! Agresivita nám není vrozená. Není nám dána od přírody. Naše schopnost se bránit je však vrozená. Je naším přirozeným právem ochránit se a ubránit.

Obrana znamená chránit své hranice a zajistit si respekt.

Agresivita znamená útočit na hranice druhých.

Například kolega neoprávněně vyčítá: „Ty jsi to zase udělal špatně, ty snad nikdy nic neuděláš pořádně!“ Můžete říci:

„Tohle není moje zodpovědnost. Tohle jsem já nedělal/a.“ – To je obrana.
„Ty jsi prostě lhář! Jenom mě obviňuješ a vymýšlíš si!“ – To je agrese.

Útočím nebo se bráním? Jak poznám, že nejsem agresivní?

Rozdíl mezi obranou a agresí v komunikaci poznáte snadno. Rozhoduje záměr, který máte. Je v cíli, kterého dosáhnete. Je ve vašich myšlenkách, které jsou spojené s celou situací.

Když se bráníme a chováme se při obraně tak, že chceme:

agresorovi vrátit ten bolestný pocit, který cítíme,
když chceme druhému záměrně ublížit,
když ho chceme ztrestat,
když ho chceme ponížit, zesměšnit, zostudit,
když chceme svého dosáhnout za každou cenu,
když chcete být mocnější než on,
když ho chceme zničit,
když se mu chceme pomstít,
když chceme druhé lidi vítězstvím okouzlit,
když chceme, aby zažil prohru a byl zklamaný
a mnoho dalšího…,

pak jsme i my ve své obraně agresivní. A nezáleží na tom, že jsme konflikt nevyvolali a jedná se jen o obranu.

Proč nám obrana obvykle nejde?

Často svého protivníka odsuzujete. Občas odsuzujete i sebe. Porovnáváte se s ním. Jste vztahovační. To vám brání abyste si zachovali potřebný odstup a vnímali situaci, ve které se nacházíte.

Ve vašich myšlenkách se neodehrává uvědomění, „AHA, on je agresivní“. Spíše je to odsuzující myšlenka „FUJ, on je na mě agresivní!“.

Odsuzující myšlenka vám ztěžuje, abyste zareagovali svobodně ze svého středu se záměrem: „Někdo překračuje mé hranice, potřebuji se ochránit a zajistit své věci. Tečka!“

Spíše se v hlavě objeví rozhořčené „Co si to dovoluje?!“

Balancujete s postojem „Jak mám druhého převýšit?“ Máte strach, aby vás druhý neponížil. Máme strach ze ztrát.

Následná reakce zabarvená strachem a konfrontací je nezralá. Škodí vám i druhému. Není v rovnováze.

V krajním případě:

Můžete se snažit agresora pokořit a emočně zranit. Ke všemu můžete druhému nandat odplatu způsobem, aby (taky) trpěl.
Nebo naopak zareagujete tak, že druhému dáte přednost. Dokonce přijmete ponížení a prohru, než abyste mu ublížili jako on vám.

Nesledujete svůj vlastní zájem, uvízli jste v konfrontaci s druhým. Agresivní reakce je totiž přímo spojená s naší vnitřní nezralostí a s naší citovou (ne)schopností.

Jak se dobře bránit?

Nečekejte, až vás další konflikt vyčerpá. Naučte se bránit vlastní hranice. Zkuste si vybavit zpětně situaci, ve které jste se cítili ohrožení. Reagovali byste jinak?

Zamyslete se, jak byste popsali situaci, aniž byste sebe a druhého odsoudili. Popište průběh události a vše, co jste cítili bez hodnocení toho, co je dobře a co není. Bez hodnocení, kdo je špatný a kdo není. Potřebujete se v situaci nejdříve dobře orientovat, zmonitorovat terén.
Následně si představte, že můžete reagovat při své obraně jakkoliv, avšak bez agresivity. Máte svobodnou volbu. Můžete si dopřát se bránit a chránit tak, jak je pro vás správné.
Zamyslete se nad vlastním záměrem. Co je vaším cílem? Jaké jsou vaše skryté motivace? Chtěli byste situaci vyřešit, nebo jen ventilovat emoce? Je to s vámi v rovnováze? Uvědomění si i skrytých vnitřních motivací a vyjasnění skutečného vlastního záměru vám pomůže reagovat příště více klidněji.

Nezapomeňte, že:

Je v pořádku, když se druhému vaše reakce nebude líbit a nebude s ní souhlasit.
Je v pořádku, když si budete jednoznačně a intenzivně stát za svým.
Je také v pořádku, když najdete kompromis.
A samozřejmě je v pořádku, když se rozhodnete ustoupit.

Je to na vás. Je to o vás. Možná se v příští konfliktní situaci zachováte jinak, než jste byli zvyklí. S větším pochopením obrany a agresivity. Možná pak v hlavě dokola nebudete přehrávat myšlenku “Jak jsem to měl udělat líp?” Možná pak budete více spokojeni sami se sebou.