Představte si, že vás někdo slovně napadne. Nemusí jít o nic dramatického, stačí obyčejný lidský konflikt. Cítíte, že vám začíná bušit srdce. Odhodlaně se nadechnete a zkusíte se zastat sami sebe....
Máma. Nejbližší člověk. Moje milující máma. To je to první, co nás napadne. Ve skrytu duše se mnohým z nás tiše ozývá: „Tak strašně moc bych si to přál/a, aby to tak bylo…“ Vnímáte také, jak máte...
„Ty jsi mě zradil/a! To je od tebe podlá zrada! Jsi odporný zrádce!“ Vyslechli jste si někdy tyto věty? Řekli jste je někdy někomu? Pošramocené vztahy jsou těmito silnými slovy často protknuty. Je...
V předešlých generacích se děti rodily s nevyhnutelnou samozřejmostí. Často přicházely na svět neplánovány, málokdy byly bezvýhradně vítány a zřídkakdy oslavovány. Rodily se navzdory válkám, krizím...
Výchovu vlastních dětí vnímá většina lidí jako radostné životní poslání. Možnost podílet se zásadní měrou na formování malých lidských bytostí v nás vyvolává pocit štěstí, zároveň však víme, že je to veliký závazek, kterým na sebe přebíráme veškerou starost a péči o jejich potřeby.
Kolikrát v životě jsme slyšeli rychle vyřčené soudy: „On je celý po tobě.“ nebo „Ten ani nemůže být náš.“ „Takový jsem nikdy nebyl.“ I děti samy si často kladou otázku, proč se ocitly v rodině, kde se zdánlivě nikomu nepodobají.