Lehkými kroky k zodpovědnosti
Jako malá holka jsem často přemýšlela, jaké to bude, až budu konečně dospělá. Trápily mě věty: „O tom nerozhoduješ, nejsi dospělá.“ nebo „O to se nezajímej, to je věc dospělých“. Dospělost jsem měla spojenou s vytouženou zodpovědností, kterou představovala svoboda spojená s rozhodováním o sobě. Těšila jsem se, že si konečně budu moci dělat to, co doopravdy chci a jak chci.
V dospělosti mě pak asi nejvíce překvapilo, že dospělí mnohdy jenom jako dospělí vypadají a jen málokdo z nich to se svojí zodpovědností myslí opravdu vážně. Někteří s ní nakládali jako s nepotřebnou obtěžující věcí, která jim brání v radosti a spokojenosti v životě. Někteří ji předávali do rukou ostatních, jiní dělali, že ji nevidí. Další ji využívali jako prostředek k získání výhod nebo moci. Mnoho inspirativních vzorů jsem kolem sebe neviděla. A došlo mi, že ve skutečnosti jen velmi nepatrné množství lidí dělá to, po čem skutečně touží.
Plnou parou ke „štěstí“
Navzdory všem těmto zjištěním jsem věřila, že i tak konečně nastává chvíle, kdy mám svůj život ve vlastních rukou a mohu si dělat to, co chci. Rozhodla jsem se být nesmírně zodpovědná. Vzala jsem zcela vážně společenská očekávání a naplánovala jsem si zodpovědný přístup k životnímu naplnění, ke svobodě a vlastnímu štěstí. Snažila jsem se ze všech sil. Přebírala na sebe zodpovědnost s plným nasazením. Zodpovědnost jsem však měla spojenou především s naplněním očekávání a potřeb druhých lidí. Zaměnila jsem své vlastní žití v zodpovědnosti, za žití života podle představ ostatních. Degradovala jsem se do role vykonavatelky nevyslovených i hlasitě požadovaných cizích přání. Moje zodpovědnost se proměnila v kouli u nohy, která mě stahovala dolů. Čas na svobodné prožívání vlastního života se přes seznam povinností a cizích přání, které se na mne valily ze všech stran, vzdaloval mílovými kroky.
Zodpovědnost k sobě
Dnes si svoji zodpovědnost hýčkám. Má současná zodpovědnost je spojena s mým srdcem, láskou k sobě i všem ostatním. Už vím, že nejsem zodpovědná za druhé a jejich život. Že to nemám těžší nebo lehčí, a proto nejsem povinna něco dělat, nebo se něčeho vzdávat. Už vím, že nezodpovídám za to, jak se druzí cítí, jak myslí nebo jak žijí. Vím, že i přes veškerou snahu nemám nad mnoha věcmi kontrolu a mohu ovlivnit jen svůj přístup, nikoliv výsledek. Zažila jsem vícekrát, že pravá zodpovědnost dává našemu životu hluboký smysl, a je na míle vzdálená lehkovážnému dělání si, co chci.
Dnes je zodpovědnost má drahá přítelkyně, která mi pomáhá svobodně přijímat závazky, které jsou v souladu s mým srdcem a v rovnováze s okolním světem. Považuji za snadné svobodně zvoleným závazkům dostát a naplnit je. V neposlední řadě jsem též zodpovědná za svoje životní podmínky a způsob, jakým se o sebe a svůj život starám.
Zodpovědnost jako právo, jako nezávislost, jako svoboda
Svoji zodpovědnost mám zároveň spojenou s právem určit si vlastní hodnoty a žít podle nich v souladu se svým srdcem, aniž bych tím omezovala nebo poškozovala ostatní. Moje zodpovědnost se zároveň velmi úzce prolíná s nezávislostí a autentičností, která mi umožňuje být sama sebou přesně taková, jaká potřebuji v danou chvíli být. Má zodpovědnost mě vede i k laskavé pokoře k cestě ostatních. K víře, že i oni si zvládnou se svým životem poradit nejlépe sami podle sebe.
Nevím, jak se můj vztah k zodpovědnosti v budoucnu opět promění. Jaké nové úhly pohledu spatřím. Věřím však, že naše láskyplné partnerství bude plné lehkosti a odpovědnosti.
Další články
Máme si schovat svůj názor?
Nedávno jsem byla konfrontována otázkou: „A ty neřekneš, co si myslíš?“ Na chvilku se zamyslete, jak to máte vy. Častěji říkáte nebo neříkáte to, co si opravdu myslíte?Někdy své názory říkáme nevyžádaně a nepatřičně. Jindy zase ani na přímou otázku neodpovíme....
Přísnost, disciplína, úsilí, vůle. Jsme ale šťastní?
Hledala jsem obyčejné lidské štěstí. Myslela jsem si, že když tomu věnuji veškeré úsilí, tak to dokážu: „Když nemůžu, přidám“,…
Dnes už vím, že jsem se rozhodovala pouze rozumem a opakovaně na sebe tlačila.
Zrada ve vztazích
„Ty jsi mě zradil/a! To je od tebe podlá zrada! Jsi odporný zrádce!“ Vyslechli jste si někdy tyto věty? Řekli jste je někdy někomu? Pošramocené vztahy jsou těmito silnými slovy často protknuty. Je to opravdu tak? Jsme zrazováni ostatními? Jsme zrádci? Asi každý člověk...