Příběh zničeného kávovaru aneb co je schované za naší nespokojeností
Jedno ráno nezačalo vůbec dobře. Místo kávy spustil kávovar rachot, blesky a nakonec nastalo ticho. Známe to všichni, věci mají schopnost sami se rozbít.
Dobrodružství začalo před půl rokem, když kávovar odjel poprvé do opravy. Nemohu odstoupit od smlouvy, protože nemám účtenku. Při čtvrté opravě se omylem dozvídám, že kávovar zároveň rozbili. Vytuším, že spadl na zem. Vypukne papírová bitva. Nekonečný příběh ¨pokračuje a ve mne postupně doutná zloba, nepřátelství a nespokojenost.
Po jedné komunikační výměně se ve mně vše bouří. Neodbytné myšlenky o křivdě mě pronásledují po celý den a nechtějí utichnout. Sama si je rozmlouvám, vždyť jsem v právu a bráním svůj prostor. Vlastní nespokojenosti mě neopouštějí a den považuji za zkažený. Je to ale o kávovaru?
Zastavím se, zklidním, uzemním a stáhnu do srdce. Začínám pomalu tušit. Můj rozum, mé ego se snaží zaujmout pozornost a ovládnout můj svět. Rozum velí k ochraně a nabádá, abych si nic nenechala líbit. Za vše přece může výrobce a nefunkční kávovar.
Pod rozhořčením objevuji skutečnou podstatu mého rozladění. Cítím se nekonečně bezmocná. Čím déle vzdoruji bezpráví a čím více vynakládám snahu o získání spravedlnosti, tím více mě bezmoc pohlcuje. Prohrávám a věřím, že jsem bezvýznamná. Náhle mi dochází, že se nejedná o bezmoc spojenou s kávovarem. Odkrývá se mi stará pečlivě zahrabaná bezmoc, kterou jsem kdysi vytěsnila. Procházím postupně všechny souvislosti, uvolňuji je a dávám je do vnitřní harmonie. Začíná se mi lehce dýchat a zloba odplouvá rychle pryč.
Můj tip: Skrytý skutečný důvod je zpravidla jímavý. Poznáte ho podle vnitřního dojetí, které ho provází. Někdy se pod povrchem schovává jen jeden bolavý důvod vašich reakcí. Jindy jich je třeba pět. Než spokojeně ukončíte vnitřní rozhovor, chvíli počkejte a zkontrolujte si to. Možná na vás vykoukne ještě jiný úhel pohledu nebo právě další vnitřní skrytý bol. Ten se také nemusí objevit hned. Může zůstat ještě chvíli skrytý. To je v pořádku. Nezoufejte, je-li tam, brzy se ukáže. Upozorní na sebe opět původním hlučným neodbytným předvojem.
Netuším, jak nakonec dobrodružná bitva o zničený kávovar dopadne. Vytrvám a budu houževnatá, ale bez očekávání výsledku, zloby nebo nadřazeného pocitu oprávněnosti. Protože můj přístup, je to jediné, co mohu ovlivnit.
Další články
Uzemnění a sebepropojení – dar přítomnosti, vnitřní síly a osobní svobody
Pevné a silné uzemnění nám do života vnáší dobré zdraví, vnitřní sílu i odvahu plně vnímat přítomný okamžik. Ukrývá v sobě také schopnost radovat se z každého dne a aktivně se podílet na tvorbě vlastního života. Dává nám i obrovskou osobní svobodu – snáze se díky němu...
Určuje bolest náš život?
Možná vás to překvapí, ale je to právě strach z bolesti, který určuje průběh každého našeho dne i celého našeho života. Bolest je hlavní motivací i brzdou v každém kroku, který se rozhodneme učinit. Bolest je pocit, kterému se většina z nás vědomě či nevědomě vyhýbá a kterého se bojí. Bolest je odvrácenou stranou lásky.
Mají děti rozum?
Výchovu vlastních dětí vnímá většina lidí jako radostné životní poslání. Možnost podílet se zásadní měrou na formování malých lidských bytostí v nás vyvolává pocit štěstí, zároveň však víme, že je to veliký závazek, kterým na sebe přebíráme veškerou starost a péči o jejich potřeby.