Nervozita, strach, vyčerpání - známe to všichni. Jdeme do neznámého prostředí a trochu se nám klepou kolena. Každý den pracujeme v toxickém kolektivu nebo ve velmi stresovém oboru. Často máme...
Stát nohama pevně na Zemi a cítit se chráněna před všemi i před celým světem? Právě to byl můj prvořadý osobní cíl! Vyzkoušela jsem všechno možné. Od metody „dělám jakoby nic“, přes různé typy...
Pevné a silné uzemnění nám do života vnáší dobré zdraví, vnitřní sílu i odvahu plně vnímat přítomný okamžik. Ukrývá v sobě také schopnost radovat se z každého dne a aktivně se podílet na tvorbě...
Možná vás to překvapí, ale je to právě strach z bolesti, který určuje průběh každého našeho dne i celého našeho života. Bolest je hlavní motivací i brzdou v každém kroku, který se rozhodneme učinit. Bolest je pocit, kterému se většina z nás vědomě či nevědomě vyhýbá a kterého se bojí. Bolest je odvrácenou stranou lásky.
Výchovu vlastních dětí vnímá většina lidí jako radostné životní poslání. Možnost podílet se zásadní měrou na formování malých lidských bytostí v nás vyvolává pocit štěstí, zároveň však víme, že je to veliký závazek, kterým na sebe přebíráme veškerou starost a péči o jejich potřeby.
Naše dětství neodmyslitelně provází věta: „Chovej se slušně a buď hodná/ý!“ Je to věta, která z nás má udělat dobré děti, nebo alespoň takové, s nimiž nejsou problémy.
Každou minutu a každou vteřinu našeho života vnímáme, že jsme. Není ani malá chvíle, kdy bychom si tento samozřejmý pocit neuvědomovali. Od dětství si však mnozí z nás lámou hlavu nad tím, co konkrétního pro nás tato důležitost vlastně znamená.
Potřeba lásky je tématem mnoha literárních a uměleckých děl. Vine se napříč věky. Všichni po lásce toužíme a všichni ji ve svém životě hledáme. Láska je základní lidský cit. Bylo by vůbec možné si ho odříci?
Kolikrát v životě jsme slyšeli rychle vyřčené soudy: „On je celý po tobě.“ nebo „Ten ani nemůže být náš.“ „Takový jsem nikdy nebyl.“ I děti samy si často kladou otázku, proč se ocitly v rodině, kde se zdánlivě nikomu nepodobají.